Opuka                                                                  Běloba

Z jemnozrnné opuky                                  Do bílé plochy prázdnoty a kázně

chtěl zahnat pocit kamene                        napadl štětcem jenom jakoby

a když bral ji stále do ruky                        vanutím a přece rázně

čekal, že si vzpomene,                              sníh čerstvě padlé běloby

kdo tvar dal tomu kameni                         a plocha zůstala čistá.

tisíce roků zpět,                                         Na bílé plátno inspirace a nicu

na co on jej promění                                 natekla úzkým potokem

a na kolik let                                              běloba v letmou skicu

bude on schovaný v kameni,                   a utekl rok za rokem,

bude mlčet a přesto si  přát:                    plátno zůstává a mlčí

kousek věčnosti živote dej mi,                 ta barva z plátna,

vždyť v kameni to mám rád.                     jako ty oči z hlavy vlčí.

                                                                                            Pavel Stejskal